Třeboň a památky
Město Třeboň
Město Třeboň se nachází v Jižních Čechách, přibližně v půli cesty mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem, v nížinné oblasti zvané Třeboňská pánev. Je zároveň centrem Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko. Přírodní poměry a činnost lidí, kteří se zde usidlovali od 11. století, předurčily charakter Třeboňska i z hlediska hospodářského.
Krajina Třeboňska byla po staletí lidmi přetvářena. Z původně lesnatého území s množstvím rašelinišť a močálů se postupem času stala malebná krajina s množstvím rybníků, propojených četnými kanály a potoky, kde se střídají pole s loukami a smíšenými lesy. Naši předkové přistupovali k přeměně krajiny postupně a citlivě, a tak nedošlo k jejímu poničení. Naopak - odborníci používají pro tento stav výraz "druhotná rovnováha". Bohatství rostlinných a živočišných druhů a existence unikátních přírodní lokalit vedly v roce 1977 k zařazení Třeboňska do mezinárodního systému Biosférických rezervací UNESCO. O dva roky později byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko.
Památky:
Zámek
Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek, rozkládající se na jihozápadní straně historického centra města. V těchto místech stával nejdříve panský dvorec, změněný na tvrz a později kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Nedlouho předtím koupili Třeboň Rožmberkové, kteří městu a jeho širokému okolí dopřáli náležitý rozvoj. Opevněné město dvakrát obléhali husité, naštěstí neúspěšně. V 16. století bylo Třeboňsko nejvýnosnější částí rožmberského dominia. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i hrad. Vilém z Rožmberka proto pověřil Vlacha Antonína Ericera náročnými přestavbami starých budov na renesanční zámek. Tuto proměnu dokončil v době Petra Voka další významný architekt Dominik Cometta. Po smrti posledního Rožmberka (1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu majetku po osudové bitvě na Bílé hoře. Třeboňské panství daroval císař Ferdinand II. své vlastní rodině, ale o snadno nabytý majetek nikdo nepečoval a záchranou pro zámek je až přechod do rukou starobylého německého rodu Schwarzenberků, kteří jej získávají v roce 1660. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastní zámek až do roku 1940, kdy jej zabírá gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opouštějí a poté slouží po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 je nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn.
Radnice
Nejvýznamnějším objektem na náměstí je stará radnice. Roku 1562 koupila obec dva shořelé sousední domy a dala je následujícího roku přestavět Vlachem Jakubem Cornbellem na radnici, která při prvním úředním číslování domů roku 1770 obdržela číslo1. Podloubí nové radnice se otvíralo do náměstí třemi polokruhovými arkádami o mohutných pilířích, kterým nad jediným patrem budovy odpovídaly tři štíty. S přispěním císaře Ferdinanda III. Byla k radnici roku 1638 přistavěna masivní čtyřboká, 31 metrů vysoká čtyřetážová věž s ochozem, hodinami a cibulovitou střechou s lucernou. Věž od té doby tvořila vedle kostelní věře druhou dominantu města. Roku 1742 bylo průčelí budovy ozdobeno freskami s rožmberským, schwarzenberským a městským znakem. Při přestavbě roku 1819 byl radniční dům zvýšen o druhé patro.
Pivovar
Při jižní straně centra města se nachází areál třeboňského pivovaru s honosnými budovami, pocházejícími většinou z druhé poloviny 19. století. Průčelí pivovaru tvoří východní stranu Trocnovského náměstí. V těchto místech nechal Petr Vok z Rožmberka vystavět v letech 1606 - 1608 zbrojnici. V letech 1699 - 1723 byla zbrojnice přestavěna na panský pivovar podle projektu schwarzenberského stavitele Jakuba de Maggi a za dozoru a spolupráce jeho syna Jana a posléze Pavla Ignáce Bayera, nového knížecího stavitele. Postupem doby však pivovar přestával stačit poptávce po svém produktu, takže jej majitelé opakovaně rozšiřovali do nynější velikosti a podoby. Pivo Regent se vaří tradiční technologií, k výrobě se používá výhradně přírodních surovin.
Schwarzenberská hrobka
Do podvědomí návštěvníků památek vstoupili Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou kněžnou Eleonorou zejména jako iniciátoři přestavby zámku Hluboká do dnešní novogotické podoby. Kněžna Eleonora se však také zasadila i o výstavbu nové hrobky, určené k umístění ostatků členů schwarzenberského rodu. Od roku 1784 byli příslušníci hlavní větve schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém hřbitovním kostelíku sv.Jiljí. Ten však v duhé polovině 19.století byl již zaplněn a také nevyhovoval poměrně přísným hygienickým předpisům, které mimo jiné nařizovaly samostatné odvětrávání prostoru hrobky a balzamování těla před uložením do dvouplášťové rakve. Původní projekt nové hrobky, která se nachází v parku při jihovýchodní straně rybníka Svět, navrhl významný rakouský architekt Johann Schmidt, který však nebyl dostatečně obeznámen s problematikou podloží a jeho návrh nebyl realizován. Znovu zde našel uplatnění knížecí stavitel F.D.Deworetzský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Podle vzoru italského Campa Santa navrhl dvoupodlažní budovu v novogotickém slohu s monumentální schodišťovou rampou, zdařile zasazenou do okolní parkové plochy. Se stavbou bylo započato 14.července 1874 pod vrchním vedením Deworetzského. Na stavbě hrobky se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech a za dva a půl roku bylo prostavěno 251 tisíc zlatých. Dne 29.července 1877 hrobku slavnostně vysvětil bratr knížete Jana Adolfa II., pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. Střízlivému prostoru kaple dominuje hlavní oltář, zasvěcený Božskému Vykupiteli, zhotovený sochařem Josefem Pokorným z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru. V samotné hrobce, umístěné pod kaplí, se nachází umělecky cenný mramorový sarkofág, vytvořený Alexanderem Trippelem v roce 1789.Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo stavby zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a hluboký 2 m. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje tak suché prostředí hrobky.
Děkanský kostel sv. Jiljí a Panny Marie Královny
Děkanský kostel sv. Jiljí se připomíná jako farní již roku 1280. Při založení kláštera augustiniánů v roce 1367 se stal kostelem klášterním a s jeho přestavbou se začalo současně jako se stavbou kláštera. Presbytář kostela byl dokončen asi v roce 1380 a dvoulodí sklenuto v následujících letech.Vnější neobvyklá podoba kostela jen málo vypovídá o vnitřním prostoru dvoulodí otevírajícím se na východě vysokým, bohatě profilovaným lomeným obloukem do poměrně širokého presbyteria o dvou polích a závěru, které bylo koncem 18. století zbarokizováno. V podélné ose soulodí se zdvíhají čtyři štíhlé sloupy, z nichž vybíhají žebra klenby, usazené v obvodních stěnách na jemných, vysoko umístěných konzolách. Tímto rozdělením vzniklo pět párů klenebních polí. Stěny presbyteria i soulodí jsou na vnější straně, obrácené do ulice, členěny jednoduchými pilíři a pravidelně mezi nimi rozloženými vysokými dvoudílnými a třídílnými okny s bohatým kružbovím. Jen západní pole lodi mělo místo oken růžici, dnes částečně zakrytou pozdější přístavbou. Uprostřed jižní stěny lodi je lomený, bohatě profilovaný portál. Hranolová věž v ose západního průčelí má ve své západní stěně vchod s lomeným obloukem a v prvém a druhém patře okénka.
Po dokončení stavby byl klášterní kostel vybaven zařízením vysoké umělecké hodnoty. Desky z hlavního oltáře, dílo tzv. Mistra třeboňského oltáře, náleží k vrcholným dílům české gotické malby z poslední čtvrtiny 14. století. Dále to byly dvě pozoruhodné plastiky ze skupiny Kalvárie a opuková socha Madony z doby kolem 1400, která z uvedených děl jediná zůstala umístěna v kostele. Při požáru města v roce 1781 padající krov nad kněžištěm pobořil jeho původní gotickou klenbu a kněžiště bylo poté zaklenuto barokní valenou klenbou. Vnitřní zařízení kostela naštěstí požárem mnoho neutrpělo. Při generální opravě kláštera i chrámu v letech 1897-1903 byla regotizována věž kostela, která byla původně po požáru zakončena barokní bání. Oltáře i většina ostatního zařízení jsou barokní a pocházejí z 1. poloviny 18. století, kazatelna je z roku 1791. Na stěnách se zachovala malířská výzdoba, pocházející převážně z druhé poloviny 15. století. Na kůru se nachází freska s námětem posledního soudu, u vchodu z kněžiště do sakristie část fresky z přelomu 14. a 15. století, znázorňující příchod prvních řeholníků z Roudnice do Třeboně. Tympanon jižního vchodu do kostela vyplňuje obraz Korunování Panny Marie. Na podlaze v kněžišti jsou náhrobní kameny knížecí a prelátské hrobky. Při východní straně a při jižním portálu kostela jsou umístěny sochy sv. Augustina, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, zhotovené před rokem 1744.
více informací naleznete na www.itrebon.cz
